Dobřichovice - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

KUKÁTKO A JEHO 38LETÁ HISTORIE

(článek poprvé zveřejněný k 20. výročí Kukátka v lednu 2004, postupně aktualizovaný, naposledy v prosinci 2022 při vydání posledního čísla 38. ročníku, které bylo možná poslední v celé historii Kukátka)

V úvodním článku časopisu Kukátko v květnu 1985 se mimo jiné píše o touze vydávat obecní časopis, o jeho poslání a náplni i o rekordně krátké době přípravy prvního čísla. Z iniciativy Jiřího Geisslera ml., Vojtěcha Dyka ml. a Daniela Havlíka vznikla redakční rada, jejímiž dalšími členy se stali Jiří Růžek, Ondřej Němec, Roman Cabálek, Vladěna Nováková a Václav Hájek. Ani jeden z hlavních iniciátorů netoužil po roli šéfredaktora, té se následně ujal Ondřej Němec.

Redakční radě se podařilo zajistit i další externí spolupracovníky. Grafickou úpravu titulní strany navrhl František Bobek. Žlutá titulní stránka s vyobrazením zámku z pohledu od školy byla používána pro první a druhý ročník.

Od ledna 1987 změnilo Kukátko svůj vzhled. Na obálce v černé barvě se objevila perokresba V. Brechlera z monumentálního díla Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze Království Českého, vydaného v roce 1889. Celkové řešení nové obálky zpracoval výtvarník Michal Landa. V té podobě a nadále při četnosti jedenácti čísel ročně vycházelo Kukátko řadu dalších let – až do konce roku 1996.

Třináctý ročník přinesl změnu. Sice s využitím stejného motivu, ale v trochu jiné grafické úpravě, s bílým okrajem, vyšlo Kukátko poprvé na jaře roku 1997. Z měsíčníku se stalo občasníkem s trochu nepravidelnou periodicitou – vyšlo obvykle třikrát až čtyřikrát ročně.

Další změna obálky se datuje prvním číslem roku 2003. Modrožlutá obálka z dílny firmy RTM a změna dosavadního názvu “Kukátko” s podtitulem “dobřichovický zpravodaj” na “Dobřichovické Kukátko” symbolizuje návrat k pevné periodicitě. Ne sice měsíční, jako kdysi, ale čtvrtletní, a to ve smyslu tradičního pojetí času v souvislosti s ročními obdobími – jaro, léto, podzim, zima. Zdá se, že toto dělení je vcelku v souladu s vnitřním životem takové komunity, jakou je obec. Tato periodicita poskytovala rovněž možnost využít většího tiskového prostoru (32 stránek místo původních 16) a Kukátko s 32 stránkami a modrožlutou obálkou vycházelo do konce roku 2006.

Velkou grafickou změnu zaznamenalo Dobřichovické Kukátko od ledna 2007. Na titulní fotografii byl sice opět zámek – tentokrát pohled ze směru od kostela – ale barevně a s tím, že úvodní stránka Kukátka se bude měnit číslo od čísla. V roce 2007 to byl zámek čtyřikrát jinak, od roku 2008 pak byla titulní fotografie často spojená s tématem nějaké události či článku uvnitř. Barevná nebyla jen úvodní fotografie, ale první a poslední 4 stránky. Kukátko se rozrostlo na 40 stran, z nichž 32 obsahovalo obvyklou náplň Kukátka a 7 zbývajících (kromě barevné titulní stránky s fotografií a obsahem) bylo inzertních. Tvůrcem nové grafiky byl Radim Žůrek, který v roce 2007 a 2008 zajišťoval i inzertní náplň. Po mnoha letech úspěšné spolupráce s modřanskou Tiskárnou Kaliba, kterou však pan Kaliba na přelomu roku 2006/2007 prodal a odešel z ní, se Kukátko začalo tisknout v Ofsetové tiskárně SWL v Uhříněvsi. Čtvrtletní periodicita Kukátka a střídání ročních období bylo podtrženo i barevným odlišením jednotlivých čísel a od jara do zimy se Kukátko odívalo do zelené, oranžové, bordó a modré barvy.

Relativně už jen kosmetickou změnou byl přechod do tiskárny Grafotechna Plus ve Stodůlkách od letního čísla 2013 a počínaje podzimem začalo Kukátko vycházet s barevnými fotografiemi na všech stránkách. Základní počet 40 stran se občas rozrostl na 44 nebo 48, vyšlo i 52 stran.

Od roku 1994, kdy Obecní úřad začal vydávat vlastní Informační list zajišťující základní servis aktuálních a praktických informací, došlo logicky i k částečně proměně obsahu Kukátka. Základní spektrum přirozeně zůstalo zachováno, Kukátko se však díky tomu mohlo více věnovat obecnějším a nadčasovým tématům, reflexi a rekapitulaci dobřichovického dění, historii obce, kultuře, významným osobnostem, které v obci žily či žijí nebo k ní měly nějaký vztah apod. Což přirozeně neznamenalo resignaci na zajímavý aktuální materiál, ale dalo navíc možnost pojmout jej s větším nadhledem. Spektrum témat nebylo nikdy definitivní a občas se dařilo přinést čtenářům další cenné informace o zkušenostech odjinud, zajímavých projektech zabývajících se životem obcí jako je ta naše, o fungování neziskových organizací, občanských sdružení apod.

Redakční rada se průběžně obměňovala. V roce 1987, kdy byli Jiří Geissler a Ondřej Němec na roční vojenské službě, pracovala ve složení Jiří Matl, Jiří Růžek, Vojtěch Dyk ml., Daniel Havlík, Marcela Hendrichová (dnes Němcová), Miroslava Kolínová (dnes Člupková), Vladimír Czumalo. Odpovědného redaktora zastupoval Daniel Havlík. Pravidelným spolupracovníkem redakce byl několik let Jan Neubert.

Převratné události konce r. 1989 nezůstaly bez vlivu na složení redakční rady Kukátka. Z předchozí sestavy zůstali jejími členy po roce 1990 Jiří Matl, Vojtěch Dyk ml., Daniel Havlík, Vladimír Czumalo a Ondřej Němec, novými členy se stali Jiří Simandl a Alena Šarounová. V roce 1992 přibyla Magdalena Kadlecová, ubyli Ondřej Němec, Vojtěch Dyk ml. a Jiří Simandl. Od roku 1993 byl předsedou redakční rady Jiří Matl. Redakční rada od tohoto roku pracovala ve složení Jiří Matl, Magdalena Kadlecová, Emil Calda, Vladimír Czumalo a Daniel Havlík. V tomto složení docházelo v dalších letech již jen k malým změnám – např. v roce 1998 přibyl na cca jeden rok do redakční rady Petr Musil, v roce 2001 ukončil spolupráci Vladimír Czumalo. V roce 2002 však přece jen došlo k větší změně ve složení redakční rady. Odešla z ní sice Magdalena Kadlecová, nově však přišli Hana Škapová, Vladimír Bezděk, Jana Váňová a Petr Havlík. Petr Havlík spolupráci brzy ukončil, po několika letech redakční radu opustila i Hana Škapová. Redakční kolektiv se ustálil ve složení Jiří Matl, Vladimír Bezděk, Emil Calda, Daniel Havlík a Jana Váňová. V roce 2012 jej rozšířil Pavel Kosatík, v roce 2018 Alžběta Šenkyříková, jejíž příjmení se právě v tomto roce změnilo z rodného Gavriněvová. Redakční rada vždy byla otevřeným kolektivem a další zájemci byli vítáni. Ze všech jednání redakční rady v letech 1985–1987 existují podrobné písemné zápisy. V pozdější době se jména všech členů redakční rady začala objevovat v tiráži časopisu. Jediným ze zakládajících členů, který byl u vydávání Kukátka po celých 38 let, je Daniel Havlík.

Členové redakční rady rádi vzpomínají na odezvu na některé články zveřejněné před listopadem 1989, na pozvání ”na kobereček” k předsedovi nebo tajemníkovi tehdejšího MNV, na tajné nahrávání příslušných rozhovorů na magnetofon v příruční tašce a strach, že se vše prozradí cvaknutím magnetofonu, až dojde kazeta, na hrozby stažením celého čísla, na vydání bílé “cenzurované” stránky apod. Kritizovanými tématy byly mimo jiné fiktivní rozhovory s dr. Hlemýžděm, články podepisované pseudonymem R. Wagner působily jako červené trenýrky na kohouta, neboť zoufalá, až obsedantní touha zjistit pravé jméno autora působila funkcionářům na různých úrovních zjevně bezesné noci. Napínavý byl boj redakce proti stavbě nového mostu přes Berounku ústícího do Jugoslávské ulice hned vedle mateřské školky a zdravotního střediska, ovzduší „houstlo“ po jakékoliv kritické zmínce o činnosti MNV. Vzpomínky na Hlas Dobřichovic, vydávaný na konci 60. let minulého století, vzbuzovaly na MNV zjevně panickou hrůzu, což nemohlo mít jiný výsledek, než že se redakce o svých předchůdcích snažila dozvědět co nejvíce. Ostatně exempláře se vynořily ze soukromých archivů, bývalí redaktoři byli sousedy potkávanými dnes a denně. Velmi úsměvné je rovněž probírat se historickou korespondencí. Třeba mezi redakční radou časopisu Kukátko a Místním národním výborem v Dobřichovicích. Například v dopise z 5. 7. 1986 píše redakční rada radě místního národního výboru odpověď na dopis, v němž rada vyjádřila nespokojenost s některými uveřejněnými články. Redakční rada Kukátka v dopise vysvětluje svůj pohled na svobodu místního tisku a pomáhá si sovětskou perestrojkou a citátem z rozhovoru s akademikem Afanasjevem, šéfredaktorem listu Pravda, který se tehdy stal inspirací k debatám o řadě do té doby tabuizovaných témat. I na tom je vidět vývoj místního časopisu. Kukátko předlistopadové balancovalo na hraně mezi závislostí na finančních dotacích z MNV, ONV a dalších institucí a nezávislostí názorovou, o niž nikdy nepřestalo usilovat a kterou si v daných poměrech přece jen dovedlo nějak prosadit. Kukátko polistopadové ztratilo atraktivnost určitého nebezpečí, dostalo magický dar svobody a možnost přinášet užitečná témata a většinou i politickým tlakem nefiltrované informace. Vždy se snažilo nalézat způsoby, jak s tímto vzácným darem nakládat k obecnému dobrému. Obsah časopisu i jeho financování je nyní zcela v rukou vydavatele (což byl po mnoho let Daniel Havlík prostřednictvím společnosti Dobřich s.r.o.). Ten však ponechával redakční radě volnost ve volbě i zpracování témat, a tak obsah i rozsah časopisu záleží na umu a fantazii dobrovolných redaktorů, odezvě čtenářů a aktivitě externích dopisovatelů.

Všem, kteří se na přípravě uplynulých ročníků Kukátka jakkoli podíleli, ať už jako členové redakční rady nebo inspirátoři či autoři textů, přepisem, korekturami, nápady, radou, záštitou i kritikou, všem pomocníkům při pracném skládání a sešívání, roznášení, distribuci, prostě všem, kteří na Kukátko za těch dlouhých i ďábelsky krátkých 38 let nezanevřeli, patří vděčnost a pokorné poděkování. Též čtenářům za zájem, trpělivost a toleranci.

Po letech vydávání cca 500 čísel jedenáctkrát ročně a jejich prodeji na stáncích vycházelo dalších mnoho let Dobřichovické Kukátko nákladem 1.400 kusů (od roku 2016 1.500 kusů) a bylo zdarma distribuováno do všech domácností. Platilo, že pokud jste ho neobdrželi vždy do poloviny března, června, září a prosince, bylo na místě se po něm ptát u kteréhokoliv člena redakční rady.

Kukátko má od roku 2016 svůj profil na Facebooku, kde jsou k nalezení zajímavé aktuality a kde je možno vésti o časopisu a jeho náplni rozličné debaty. Profil najdete na adrese: https://www.facebook.com/kukatko.

Všechna vydání Kukátka od roku 1985 lze nalézt na internetových stránkách vydavatele www.dobrich.cz a vydaná čísla od roku 2004 též na stránkách města www.dobrichovice.cz.  Na obou místech je také k dispozici tato historie vydávání. Dnes to zní neuvěřitelně, ale kdysi jsme Kukátko skutečně slepovali z na stroji napsaných článků a rubrik a takový polotovar jsme vozili fyzicky do tiskárny. Později jsme do tiskárny vozili textový soubor a obrázky. A až na přelomu let 2004 a 2005 jsme disponovali konečnou verzí Kukátka v pdf souboru, kterou bylo možné zveřejnit před vlastním vytištěním Kukátka. Od roku 2005 jsme elektronickou verzi Kukátka začali rovněž rozesílat e-mailem, přičemž databáze příjemců se postupně rozrůstala. Jakýkoliv zájemce se mohl na redakční adrese kukatko@dobrich.cz (nebo případně na daniel.havlik@dob-invest.cz) přihlásit a do databáze byl zařazen. Pokud někdo Kukátko dříve elektronicky dostával a později již nikoliv, stačilo sdělit novou e-mailovou adresu, abychom ji v seznamu opravili.

Při aktualizování textu výše u příležitosti různých kulatin Kukátka jsme mnohé formulace uváděli v přítomném čase. Dnes jsme většinu změnili na čas minulý. Proč? Několikrát v minulosti jsme zvažovali, zda vydávání Kukátka neukončit. Vždy jsme zahnali chmury a pokračovali. 15.7. t.r. však náhle zemřel dlouholetý předseda redakční rady, fakticky šéfredaktor, Jiří Matl. Podzimní číslo jsme vydali bez něj, stejně jako toto zimní. Ale Jirkův odchod byl znovu impulzem k přemýšlení, zda chceme ve vydávání pokračovat, a spějeme k závěru, že je čas historii Kukátka, zejména toho tištěného, uzavřít. Nelze vyloučit, že ještě někdy vydáme nějaké číslo Kukátka elektronicky, ale rozhodně to neslibujeme a tímto zimním číslem 2022 se s Vámi, milí čtenáři, loučíme.

Vaše redakce