Mobilní aplikace

logo

google playapp store

 

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 6
DNES: 452
TÝDEN: 2518
CELKEM: 729649

Svátek

Svátek má Vladislav

Obsah

Kukátko vstoupilo do 25. ročníku - listování v historii

(článek zveřejněný k 20 výročí Kukátka v lednu 2004, aktualizovaný k 25. výročí v lednu 2009)

V úvodním článku časopisu Kukátko v květnu 1985 se mimo jiné píše o touze vydávat obecní časopis, o jeho poslání a náplni i o rekordně krátké době přípravy prvního čísla. Z iniciativy Jiřího Geisslera ml., Vojtěcha Dyka ml. a Daniela Havlíka vznikla redakční rada, jejímiž dalšími členy se stali Jiří Růžek, Ondřej Němec, Roman Cabálek, Vladěna Nováková a Václav Hájek. Ani jeden z hlavních iniciátorů netoužil po roli šéfredaktora, té se následně ujal Ondřej Němec.
Redakční radě se podařilo zajistit i další externí spolupracovníky. Grafickou úpravu titulní strany navrhl František Bobek. Žlutá titulní stránka s vyobrazením zámku z pohledu od školy byla používána pro první a druhý ročník.

Od ledna 1987 změnilo Kukátko svůj vzhled. Na obálce v černé barvě se objevila perokresba V. Brechlera z monumentálního díla Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze Království Českého, vydaného v roce 1889. Celkové řešení nové obálky zpracoval výtvarník Michal Landa. V té podobě a nadále při četnosti jedenácti čísel ročně vycházelo Kukátko řadu dalších let – až do konce roku 1996.

Třináctý ročník přinesl změnu. Sice s využitím stejného motivu, ale v trochu jiné grafické úpravě, s bílým okrajem, vyšlo Kukátko poprvé na jaře roku 1997. Z měsíčníku se stalo občasníkem s trochu nepravidelnou periodicitou – vyšlo obvykle třikrát až čtyřikrát ročně.

Další změna obálky se datuje prvním číslem roku 2003. Modrožlutá obálka z dílny firmy RTM a změna dosavadního názvu “Kukátko” s podtitulem “dobřichovický zpravodaj” na “Dobřichovické Kukátko” symbolizuje návrat k pevné periodicitě. Ne sice měsíční, jako kdysi, ale čtvrtletní, a to ve smyslu tradičního pojetí času v souvislosti s ročními obdobími – jaro, léto, podzim, zima. Zdá se, že toto dělení je vcelku v souladu s vnitřním životem takové komunity, jakou je obec. Tato periodicita poskytuje rovněž možnost využít většího tiskového prostoru (32 stránek místo původních 16) a Kukátko s 32 stránkami a modrožlutou obálkou vycházelo do konce roku 2006.
Velkou grafickou změnu zaznamenalo Dobřichovické Kukátko od ledna 2007. Na titulní fotografii byl sice opět zámek – tentokrát pohled ze směru od kostela – ale barevně a s tím, že úvodní stránka Kukátka se bude měnit číslo od čísla. V roce 2007 to byl zámek čtyřikrát jinak, od roku 2008 pak byla titulní fotografie často spojená s tématem nějaké události či článku uvnitř. Barevná nebyla jen úvodní fotografie, ale první a poslední 4 stránky. Kukátko se rozrostlo na 40 stran, z nichž 32 obsahovalo obvyklou náplň Kukátka a 7 zbývajících (kromě barevné titulní stránky s fotografií a obsahem) bylo inzertních. Tvůrcem nové grafiky byl Radim Žůrek, který v roce 2007 a 2008 zajišťoval i inzertní náplň. Po mnoha letech úspěšné spolupráce s modřanskou Tiskárnou Kaliba, kterou však pan Kaliba na přelomu roku 2006/2007 prodal a odešel z ní, se Kukátko začalo tisknout v Ofsetové tiskárně SWL v Uhříněvsi. Čtvrtletní periodicita Kukátka a střídání ročních období bylo podtrženo i barevným odlišením jednotlivých čísel a od jara do zimy se Kukátko odívá do zelené, žluté, bordó a modré barvy.

Od roku 1994, kdy Obecní úřad začal vydávat vlastní Informační list, zajišťující základní servis aktuálních a praktických informací, došlo logicky i k částečně proměně obsahu Kukátka. Základní spektrum přirozeně zůstalo zachováno, Kukátko se však díky tomu může více věnovat obecnějším a nadčasovým tématům, reflexi a rekapitulaci dobřichovického dění, historii obce, kultuře, významným osobnostem, které v obci žily či žijí nebo k ní měly nějaký vztah, apod. Což přirozeně neznamená resignaci na zajímavý aktuální materiál a dává navíc možnost pojmout jej s větším nadhledem. Věříme, že spektrum témat není definitivní a že se podaří přinést čtenářům další cenné informace o zkušenostech odjinud, zajímavých projektech zabývajících se životem obcí jako je ta naše, o fungování neziskových organizací, občanských sdružení apod.
Redakční rada se průběžně obměňovala. V roce 1987, kdy byli Jiří Geissler a Ondřej Němec na roční vojenské službě, pracovala v tomto složení: Jiří Matl, Jiří Růžek, Vojtěch Dyk ml., Daniel Havlík, Marcela Hendrichová (dnes Němcová), Miroslava Kolínová (dnes Člupková), Vladimír Czumalo. Odpovědného redaktora zastupoval Daniel Havlík. Pravidelným spolupracovníkem redakce byl několik let Jan Neubert.

Převratné události konce r. 1989 nezůstaly bez vlivu na složení redakční rady Kukátka. Z předchozí sestavy zůstali jejími členy po roce 1990 Jiří Matl, Vojtěch Dyk ml., Daniel Havlík, Vladimír Czumalo a Ondřej Němec, novými členy se stali Jiří Simandl a Alena Šarounová. V roce 1992 přibyla Magdalena Kadlecová, ubyli Ondřej Němec, Vojtěch Dyk ml. a Jiří Simandl. Od roku 1993 je předsedou redakční rady Jiří Matl. Redakční rada od tohoto roku pracovala ve složení Magdalena Kadlecová, Emil Calda, Vladimír Czumalo a Daniel Havlík. V tomto složení docházelo v dalších letech již jen k malým změnám – např. v roce 1998 přibyl na cca jeden rok do redakční rady Petr Musil, v roce 2001 ukončil spolupráci Vladimír Czumalo. V roce 2002 však přece jen došlo k větší změně ve složení redakční rady. Odešla z ní sice Magdalena Kadlecová, nově však přišli Hana Škapová, Vladimír Bezděk, Jana Váňová a Petr Havlík. Petr Havlík spolupráci brzy ukončil, po několika letech redakční radu opustila i Hana Škapová. Redakční kolektiv se ustálil ve složení Jiří Matl, Vladimír Bezděk, Emil Calda, Daniel Havlík a Jana Váňová. Redakční rada je otevřeným kolektivem a případní další zájemci jsou vítáni. Ze všech jednání redakční rady v letech 1985 - 1987 existují podrobné písemné zápisy. V pozdější době se jména všech členů redakční rady začala objevovat v tiráži časopisu. Jediným ze zakládajících členů, který je u vydávání Kukátka po celé téměř uplynulé čtvrtstoletí, je Daniel Havlík.

Členové redakční rady dnes rádi vzpomínají na odezvu na některé články zveřejněné před listopadem 1989, na pozvání ”na kobereček” k předsedovi nebo tajemníkovi tehdejšího MNV, na tajné nahrávání příslušných rozhovorů na magnetofon v příruční tašce a strach, že se vše prozradí cvaknutím magnetofonu, až dojde kazeta, na hrozby stažením celého čísla, na vydání bílé “cenzurované” stránky apod. Kritizovanými tématy byly mimo jiné fiktivní rozhovory s doc. Hlemýžděm, články podepisované pseudonymem R. Wagner působily jako červené trenýrky na kohouta, neboť zoufalá, až obsedantní touha zjistit pravé jméno autora působila funkcionářům na různých úrovních zjevně bezesné noci. Napínavý byl boj redakce proti stavbě nového mostu přes Berounku, ústícího do Jugoslávské ulice, hned vedle mateřské školky a zdravotního střediska, ovzduší „houstlo“ po jakékoliv kritické zmínce o činnosti MNV. Vzpomínky na Hlas Dobřichovic, vydávaný na konci 60. let minulého století, vzbuzovaly na MNV zjevně panickou hrůzu, což nemohlo mít jiný výsledek, než že se redakce o svých předchůdcích snažila dozvědět co nejvíce. Ostatně exempláře se vynořily ze soukromých archivů, bývalí redaktoři byli sousedy, potkávanými dnes a denně. Velmi úsměvné je rovněž probírat se historickou korespondencí. Třeba mezi redakční radou časopisu Kukátko a Místním národním výborem v Dobřichovicích. Například v dopise z 5. 7. 1986 píše redakční rada radě místního národního výboru odpověď na dopis, v němž rada vyjádřila nespokojenost s některými uveřejněnými články. Redakční rada Kukátka v dopise vysvětluje svůj pohled na svobodu místního tisku a pomáhá si sovětskou perestrojkou a citátem z rozhovoru s akademikem Afanasjevem, šéfredaktorem listu Pravda, který se tehdy stal inspirací k debatám o řadě do té doby tabuizovaných témat. I na tom je vidět vývoj místního časopisu. Kukátko předlistopadové balancovalo na hraně mezi závislostí na finančních dotacích z MNV, ONV a dalších institucí a nezávislostí názorovou, o niž nikdy nepřestalo usilovat a kterou si v daných poměrech přece jen dovedlo nějak prosadit. Kukátko polistopadové ztratilo atraktivnost určitého nebezpečí, dostalo magický dar svobody a možnost přinášet užitečná témata a většinou i politickým tlakem nefiltrované informace. Vždy se snažilo, nadále se snaží a bude snažit nalézat způsoby, jak s tímto vzácným darem nakládat k obecnému dobrému. Obsah časopisu i jeho financování je nyní zcela v rukou vydavatele (dnes společnost Dobřich s.r.o.). Ten však ponechává redakční radě volnost ve volbě i zpracování témat, a tak obsah i rozsah časopisu záleží na umu a fantazii dobrovolných redaktorů, odezvě čtenářů a aktivitě externích dopisovatelů.

Všem, kteří se na přípravě uplynulých ročníků Kukátka jakkoli podíleli, ať už jako členové redakční rady nebo inspirátoři či autoři textů, přepisem, korekturami nápady, radou, záštitou i kritikou, všem pomocníkům při pracném skládání a sešívání, roznášení, distribuci, prostě všem, kteří na Kukátko za těch dlouhých i ďábelsky krátkých 24 let a 25 ročníků nezanevřeli, patří vděčnost a pokorné poděkování. Též čtenářům za zájem, trpělivost a toleranci.
Po letech vydávání cca 500 čísel jedenáctkrát ročně a jejich prodeji na stáncích vychází v posledních letech Dobřichovické Kukátko nákladem 1.200 až 1.400 kusů a je zdarma distribuováno do všech domácností. Pokud ho neobdržíte vždy v polovině března, června, září a prosince, ptejte se po něm u kteréhokoliv člena redakční rady.
Na spolupráci a odezvu i v dalších letech se těší Vaše

redakce